Realizace osvětového programu - paralympijský školní den
Ondřej Ješina, Martin Kudláček
Ojedinělost Paralympijského školního dne (PŠD) spočívá především v bezprostředním uplatnění teoretických znalostí z problematiky APA v praxi, v napojení projektového vyučování na reálný program, který je součást mezinárodního vzdělávacího systému a v možnosti reprodukce totožného programu samotnou školou, ať již ve spolupráci s profesionálním pracovištěm, nebo bez něj. V případě zájmu pořádat PŠD lze využít existující manuál, podle kterého je možné postupovat - https://apa.upol.cz/knihy-a-skripta#studium-atv-apa.
PŠD je jedním ze vzdělávacích pilířů Mezinárodního paralympijského výboru (IPC). Program byl vytvořen v rámci mezinárodního rozvojového projektu, který byl v letech 2005 a 2006 podporován Evropskou komisí (Kudláček, Ješina & Janečka, 2009). Tvorby programu se na popud IPC ujali zástupci 6 států Evropy ((Belgie, Česká republika, Německo, Řecko, Litva a Švédsko). Zástupcem České republiky byla katedra aplikovaných pohybových aktivit Fakulty tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci. V současné době se program realizuje už i v USA, Kanadě, Španělsku, Turecku, Finsku v řadě dalších zemí. Ačkoliv jinde iniciativu přebírají národní paralympijské výbory (včetně spolufinancování), u nás tato spolupráce nikdy zahájena nebyla.
Do roku 2020 bylo uspořádáno cca 400 těchto programů (drtivou většinu realizovala FTK v Olomouci) po celé ČR. V poslední době pořádání PŠD jako součást pregraduálního vzdělávání zařadila Fakulta tělesné výchovy a sportu UK v Praze. Realizace programů byla také součástí spolupráce FTK UP v Olomouci a Pedagogické fakulty Ostravské univerzity v rámci preprogramu Mistrovství světa v Parahokeji 2019 v Ostravě. Průměrný počet zapojených žáků na jednom programu je 100-120, učitelů a dalších pedagogických pracovníků pak 5-8. Ačkoliv se některé školy programů účastnili opakovaně, přesto lze uvést, že do roku 2020 se tohoto programu zúčastnilo cca 45 000 žáků a 2 500 pedagogů.
Nicméně, díky tomu, že se od roku 2005 stává PŠD pravidelně součástí různých financovaných projektů, se jeho kontinuita za celou dobu nepřerušila. Přesto, že hlavním propagátorem tohoto vzdělávacího programu je u nás jeden z původních tvůrců FTK UP v Olomouci, jeho filozofií a strategií zůstává možnost škol organizovat PŠD pro své účely samostatně. Při zachování základních myšlenek, cílů a nástrojů (prožitkově orientované programy a praktické vyzkoušení si jednotlivých sportů) jej může realizovat prakticky kdokoliv. Některé školy, kde byl program nejprve připraven FTK UP v Olomouci, si jeho následné opakování již uspořádaly samy. „Know-how“ programu PŠD je navíc veřejně přístupné na oficiálních webových stránkách IPC. U nás byl metodický materiál k tvorbě programu přeložen a vydán knižně již v roce 2008 (Kudláček, Ješina, Machová, & Truksová, 2008).
Mezi základní principy programu patří - propagovat sport (pohybové aktivity) jako nezadatelné právo osob se speciálními potřebami; vytvářet povědomí o sportu osob se speciálními potřebami a o jejich životním stylu; respektovat a akceptovat individuální odlišnosti mezi lidmi; propagovat samostatnost a aktivitu osob se speciálními potřebami při zachování vhodné míry podpory. Obsah konkrétního programu PŠD se však flexibilně přizpůsobuje (dle počtu žáků) materiálním a především prostorovým podmínkám a specifickým přáním škol.
Nejčastěji jsou v rámci programu uskutečňovány následující aktivity, ty jsou však vybírány a upravovány dle požadavků školy a zejména s ohledem na konkrétní postižení žáků, kteří školu navštěvují:
- Teoretická přednáška o sportech osob se speciálními potřebami.
- Beseda se sportovcem s postižením.
- Základní mobilita bez zrakové kontroly.
- Základní sportovní mobilita bez zrakové kontroly (drobné hry, běhání, skákání, chytání).
- Základní mobilita na vozíku (překonávání běžných architektonických bariér v prostoru školy a jejího okolí).
- Základní sportovní mobilita na vozíku (drobné hry, agility, drobné závody, honičky, štafety).
- Sporty osob se zrakovým postižením (goalball, judo (či jiné opět podle typu postižení, je vhodné zařadit i psychomotorické nebo pohybové hry).
- Sportovní hry osob s tělesným postižením (basketbal, florbal, házená či rugby na vozíku).
- Atletika sportovců s tělesným či zrakovým postižením.
- Cílové pohybové aktivity a hry (boccia, curling, laserová střelba).
Mimo původní program PŠD lze zařadit aktivity pro přijetí osob s jiným postižením než zrakovým či tělesným (v době vzniku programu nebyly sportovci s mentálním postižením součástí paralympijských her). Patří mezi ně:
- Základy znakového jazyka.
- Hry na rozvoj komunikace s osobami se sluchovým postižením.
- Videoprezentace sportů osob s mentálním postižením.
- Besedy o aktivním životním stylu s nesportujícími osobami s postižením.
- Zimní varianta PŠD (lyžování na monoski, parahokej).
- Cizojazyčná podoba Paralympic school day – sekundární cíl je rozvoj jazykových kompetencí.
PŠD má tři základní cíle. Jedním z nich je změna postojů k osobám se speciálními potřebami. Druhým je seznámení se životem a volnočasovými aktivitami osob se speciálními potřebami se zaměřením na participaci v pohybových programech. Třetí můžeme vysledovat především ve vztahu k plnění obsahu a cílů rámcových vzdělávacích programů.
Ke změně postojů dětí k osobám se speciálními potřebami může vést např.
i seznámení žáků základních škol s ideály paralympismu. Programy se zaměřují například na rozvoj lidské solidarity, tolerance a vzájemného respektu, podporu míru, vzájemného porozumění, respektu k jiným kulturám, rozvoj základních lidských hodnot a vztahů vzhledem k národním i oblastním požadavkům. Sport a pohybová aktivita se prokázaly jako skvělý edukační prostředek ve vzdělávacím procesu (Kudláček, 2007). Pro dlouhodobý vliv programu je důležité, aby samotné realizaci PŠD předcházela příprava žáků a aby i po něm výchovně vzdělávací proces pokračoval a žáci měli příležitost pracovat se svými zážitky a zkušenostmi v rámci další výuky, a to i v jiných předmětech než je TV (Kudláček, Ješina & Janečka, 2009).
Smyslem PŠD je informovat žáky o problematice osob se speciálními potřebami s akcentem na sport, čímž se snažíme pozitivním způsobem utvářet jejich postoje k těmto lidem a k přijímání jinakosti jako celku. Velmi výrazně však pomocí bezprostředního zážitku můžeme ovlivňovat a pozitivně formovat i kompetence účastníků ve vztahu k jednotlivým výstupům některých vzdělávacích oblastí, které najdeme v rámcových vzdělávacích programech (Ješina et al., 2008). Nejvýrazněji se PŠD podílí na plnění výstupů ve vzdělávací oblasti Člověk a zdraví, ale paralely lze nalézt i u některých dalších oblastí. Jedná se například o výstupy vzdělávací oblasti Člověk a společnost či některých průřezových témat.
Realizace osvětového programu - pÁPÁ hrátky
Veronika Chvojková a Ondřej Ješina
Bohaté zkušenosti s realizací program PŠD nám ukázaly, že model vhodný pro většinu žáků základních a středních škol se nejeví v našich podmínkách jako uplatnitelný zejména v mateřských školách a prvních ročnících základních školy. Na základě tohoto vznikla myšlenka modifikovat koncept PŠD pro potřeby těchto skupin dětí a žáků. Tak začal být realizován program, který krátce po svém vzniku dostal název pÁPÁ hrátky. Inovovaný název byl srozumitelnější pro mladší věkovou skupinu a zároveň deklaroval drobný odklon od svého „rodičovského programu“. Program, stejně jako PŠD, představuje problematiku života osob se zdravotním postižením, avšak způsobem, který je pro děti pochopitelnější. Hlavním nástrojem pro formování postojů jsou původní pohádky s výrazným akcentem jinakost. I program PŠD obsahoval pohádku jako jednu s možností, nehrála však tak dominantní roli jako v tomto případě. Program pomáhá dětem přirozenou formou hry a příběhů seznámit se zdravotním postižením, pozitivně formovat jejich postoje a názory k osobám s jinakostí a snaží se o prevenci sociálního odloučení.
Ve svém počátku zahrnoval celý program sérii čtyř interaktivních vzdělávacích programů. V současné době se původní záměr rozšiřuje a přibývají nově zaměřená témata. Délka programu je obvykle 1,5 hodiny. Čím mladší jsou děti které se účastní programu, tím je třeba počítat s kratší pozorností a celkovou délkou programu. Je lepší, pokud se současně účastní i paní učitelky a aktivně se zapojují. Jednotlivé programy vždy uvádí motivační pohádka a navazují na ní další aktivity.
a) Pohádka
Využití pohádky, respektive bajky, tedy fiktivního příběhu s dobrým koncem a personifikování zvířat, je pro děti předškolního a mladšího školního věku (v prvních třídách) velmi přirozeným prostředím pro vzdělávání. Hlavními hrdiny pohádek využívaných v pÁPá hrátkách jsou postavy zvířátek s různým typem postižení. Jejich příběhy mají společné to, že umožňují spolu s postavami prožívat jejich těžkosti, ale zároveň nabízejí vyústění v podobě překonání překážek a nalezení kamarádů.
b) Aktivity a hry s tématem zdravotního postižení
Druhá část programu umožňuje dětem prohlédnout a vyzkoušet kompenzační pomůcky pro dané postižení. Děti se do aktivit zapojují spontánně a rády si pro ně neobvyklé věci vyzkouší. Aktivity přímo navazují na předchozí pohádku a obsahově jsou kohezní s tématem konkrétního postižení. Pokud je tématem pohádky jinakost ve spojení se sluchovým postižením, je pak součástí aktivit výuka základů znakového jazyka a specifik komunikace s osobami se sluchovým postižením. Jestliže je ústředním tématem tělesné postižením, pak navazuje seznámení se sportovně-kompenzačními pomůckami pro osoby s tělesným postižením. Pohyb a segment sportu je zde využíván jako přirozený nástroj pro interakci a uvědomění si praktické aplikace jinakosti v běžném životě.
Mezi současná témata patří problematika osob s tělesným, zrakovým, sluchovým a mentálním postižením, osob s poruchami autistického spektra, rozšiřuje se i oblast o osoby s dlouhodobým onemocněním (epilepsií, onkologickým onemocněním aj.).