V tomto článku se budu věnovat principu vzdělávání žáků formou peer tutoringu v tělesné výchově na Základní Scio škole v Olomouci, jenž funguje na jiných principech než klasická státní základní škola. Scio škola se neřídí tradičními mainstreamovými postupy, autoritami a normami, jako běžná základní škola. Scio program založený na principech otevřenosti, svobody rozhodování, optimismu původně Ondřejem Štefflem v České republice v roce 1995. Scio školy fungují od roku 2015 a v Olomouci je již čtvrtým rokem.
Strategie peer tutoringu je pro tento typ školy běžná, ale uplatnění peer tutoringu jako nástroje pro začlenění kohokoliv do TV, tzv. inkluzivní TV, realizuje díky inspiraci aktivit projektu řešeného na Fakultě tělesné kultury UP v Olomouci „Společně v pohybu“ a aktuálně upravujeme na základě interních konzultací s pracovníky projektu.

Peer tutoring vnímáme jako přirozený princip soužití vrstevníků, který se uplatňuje v edukačním procesu. Žáci částečně přebírají odpovědnost za obsah, zejména za úpravy obsahu tak, aby se jej mohli účastnit všichni žáci, i ti, kteří mají speciální vzdělávací potřeby nebo jsou jen v některých činnostech méně šikovní nebo úspěšní. Pedagogickým vedením dochází k procesu uvědomění si jinakosti každého z nás a hledání podstaty společného soužití. Pokud pedagog (zde označován jako průvodce) dá možnost žákům spoluvytvářet hodiny tělesné výchovy, je možné vnést do rozvoje žáků a pedagoga úplně nový rozměr. Autorita se zde vytváří na základě vzájemného poznání se žáky. Ne na předpokladu „já jsem pedagog, ty jsi žák, tak poslouchej“. Tempo výuky si žák může zvolit sám a neomezuje se přesnými hodnotami hodnocení. Hodnocení žáka na vysvědčení je slovní a žák přesně ví co mu jde a na čem může pracovat. Vše záleží na nastavení a dodržování pravidel zavedených průvodcem. 

Hodiny tělesné výchovy jsou nastavené v naší škole tak, že jeden týden vede hodinu průvodce spíše direktivním způsobem (vnímejte klasicky pedagogickým). Ne proto, aby si zajistil autoritu, ale aby žákům ukázal nová cvičení, nové způsoby pohybu a učil je hodnoty, které využijí v běžném životě. A druhý týden si žáci volí sami svou aktivitu. K tomu je využitý papír, na který si žáci napíší aktivitu, napíšou se zde garanti aktivity. Buď danou aktivitu ovládají, anebo ji vůbec neumí a chtějí se jí naučit a pomoc průvodce s nabídkou aktivit v hodině. Zaměřím se nyní na hodiny, které vedou žáci. Několik dní před hodinou tělesné výchovy je vyvěšen papír s nabídkou pro tři aktivity. Do kolonky se napíší (žáci, kteří aktivitu zaštiťují a pod ně zájemci pro aktivitu. Tato nabídka funguje od první do deváté třídy. Žáci se mohou domluvit předem s průvodcem a ten jim poradí, případně pomůže s úpravou a zacílením jednotlivých aktivit. Vždy jsou zvoleny dvě aktivity. Žáci se respektují mezi sebou a nemají problém nechat jednoho žáka vysvětlovat pravidla hry s případnou ukázkou. Sám průvodce se občas může doptat, pokud cítí, že aktivita nebyla dostatečně popsána, může se doptat ve stylu, že nezná pravidla. Žáci většinou navštěvují kluby, kroužky či různé oddíly již od nízkého věku a přenášejí aktivity z tréninků do hodin tělesné výchovy.

Příklad: Žák si připraví fotbal. Zaměření aktivity je nácvik uvolnění hráče s míčem a střelba s následnou hrou. Funkce průvodce je rádcovství a doplnění popisu aktivit na konci hodiny, že proběhl tento nácvik. V případě, pokud by chtěl žák vést hodinu, je záměrem buď zdokonalení konkrétní pohybové dovednosti, nebo se žák může zaměřit například na přihrávky a uvolnění hráče bez míče. Individuální herní činnosti jsou pak rozvíjeny ve dvojicích, kdy společně s žákem se speciálními vzdělávacími potřebami realizuje aktivitu spolužák, který navštěvuje mimoškolní sportovní fotbalový klub. Dochází k efektivnějšímu předávání zkušeností, rozvíjení motorických dovedností a žák bez postižení (fotbalista) rozvíjí sociální cítění a empatii.

Dalším příkladem může být: Žák si zvolí aktivitu gymnastiku. Protože gymnastika je obsáhlé téma, je zde více využití. Žák, který se zapsal jako garant, se chce naučit skok přes švédskou bednu. Mezitím další žáci se zdokonalují v tom, v čem chtějí. Na průvodci je, aby zajistil bezpečnost žáků. Mezitím si další žák zvolí, že se chce naučit přemet a druhý žák, jelikož chodí do oddílu gymnastiky, mu sám přinese pomůcky na nácvik a pomáhá mu s nácvikem. Průvodce se může zapojit a podle popisu žáka, předvést prvek, a tak vyzkoušet, zdali je prvek správně popsán. Ostatní žáci, kteří skákali přes bednu, se mohou zapojit do nácviku na přemet vpřed, protože jim tento prvek přijde jako atraktivní. Celkově pak hodina tělesné výchov působí dojmem buď kruhového tréninku, nebo variabilního provozu. Ten netvoří pedagog, ale sami žáci. S žákem se speciálními vzdělávacími potřebami pak společně cvičí zejména zkušenější žáci, kteří mají s gymnastikou předchozí osobní zkušenost.

Výhodou vedení hodiny samotnými žáky s dopomocí průvodce je, že žák si vyzkouší, jaké je vést hodinu, rozvíjí daleko více komunikaci (s pedagogem, i se spolužáky), než pokud by výuka probíhala frontálně. Cítí se být více platný, když navrhuje úpravu pravidel. Návrhy úprav pravidel jsou prodiskutovávány ve skupině. Ve chvíli, když dojde při výběru týmu (př.: podle čísel) k tomu, že by byli dva nejlepší hráči spolu, kapitáni stopnou číslování a rozdělí si hráče podle výkonnostních kvalit, aby oba týmy byly vyrovnané. Vzájemná podpora spolužáků vede k utužování vztahů mezi sebou. Spolupráce, která pak vzniká se přenáší i do jiných hodin. Děti se učí respektu a naslouchání si mezi sebou. Učí se organizovat skupinu, případně jednotlivce. Zároveň může být vrstevník vzorek, někým s kým se může i méně nadaný žák nebo žák např. s postižením lépe identifikovat než s pedagogem.

Nevýhodou je náročnost na bezpečnost pro průvodce. Nejedná se totiž o malé skupinky, ale jde vždy o spojení dvou tříd chlapců a dívek. Tím vzniká početnější skupina a náročnost na zvládnutí chodu a bezpečnosti žáků je vyšší, než pokud dělají všichni jednu aktivitu viz frontální výuka. Žáci se musí učit vyjádřit svůj nesouhlas, protože ve vysokém tempu hry, je náročné ovládat své emoce, na druhou stranu se vždy porušení pravidel ve hře domluví dopředu a žáci sami si sdělí, zdali to byl faul či nebyl, pokud ne musí zasáhnout průvodce. Nevýhodou může být delší diskuze v průběhu hodiny, a tím menší intenzita zatížení pro žáky. Ovšem žáci nejsou v hodině, aby se hýbali co nejvíc, protože se jinak nehýbají, ale jsou v hodině z důvodu rozvíjení se ve svých pohybových i charakterových dovednostech a učili se novým věcem, které mohou dále využít v reálném životě. Rozdělení pomůcek se řeší dopředu (viz garanti) aby se více žáků nesešlo nad jednou pomůckou a tím nevznikl o ni spor. Vše určuje domluva.

Celkově hodina vypadá následovně. Vstup do tělocvičny s průvodcem, rušná část formou individuálního zahřátí organismu a následuje kruh (informativní část hodiny, seznámení se s průběhem hodiny). Průvodce zvednutím ruky si sjedná pozornost a vyčká na plnou koncentraci žáků. V kruhu se sdělí, jak bude hodina vypadat, co kdo potřebuje, následují samotné aktivity. Je možné vykonávat dvě různé aktivity v jedné tělocvičně (vše záleží na domluvě). Na konci hodiny, následuje kruh, který plní funkci zpětné vazby. Zde probíhá diskuze mezi žáky a průvodcem. Konverzace je zaměřena na témata tělovýchovného, zdravotního a osobnostního charakteru, fair play i zodpovídání otázek typu „proč a za jakým účelem se pohybová aktivita prováděla“.

Pochopení smyslu jednotlivých pohybových aktivit, respekt tempa, úrovně individuálních dovedností a specifik potřeb jednotlivých žáků dává lepší předpoklad pro zapojení žáků se speciálními vzdělávacími potřebami do společných aktivit v TV. To se i daří s podporou konzultantů APA, zapojení asistenta pedagoga, který absolvuje průběžná školení a semináře realizovaných projektem „Společně v pohybu“ a průvodcováním (v pozici učitele TV) absolventa oboru aplikovaná tělesná výchova, který jako student taktéž absolvoval řadu aktivit řešených v rámci projektu.

Mgr. Jan Divíšek

Průvodce (učitel) na Scio škole Olomouc

Absolvent oboru aplikovaná tělesná výchova