Týden plný zážitků a překonávání vlastních limitů si užilo jedenáct cestovatelů s postižením, kteří vyrazili se studenty katedry aplikovaných pohybových aktivit fakulty tělesné kultury do rakouských Alp na Expedici přes bar. V okolí měst Zell am See a Hallstatt absolvovali pěší i cyklistické výlety, sjíždění horských řek i zdolávání ferrat. Akce je spolufinancována dotačními programy MŠMT - APIV a programem města Olomouc jako součást projektu Programy pro přijímání osob s postižením a odstraňování postojových bariér. 

V jedenáctce handicapovaných hostů expedice, jež nesla motto „Kde ostatní končí, my začínáme“, přitom byli účastníci s různým druhem postižení. Do alpské krajiny za zážitky a zkušenostmi, které by jim možná jinak zůstaly zapovězeny, se vydali neslyšící, vozíčkáři nebo osoby s mentálním postižením.

Jedním z účastníků byl Lukáš Polčák, který se narodil bez části pravé horní a dolní končetiny. Rád by si prý expedici zopakoval. „Nezapomenu na nádhernou přírodu, hory, jezera, kolem nichž jsme projížděli na kole, taky na sjíždění řeky na raftu, ale především nezapomenu na první zážitek na ferratách, který jsem na expedici měl. Právě na ferratách jsem měl na pár vteřin pocit, že se asi už nepohnu z místa a zůstanu na té skále trčet, než doletí vrtulník,“ vzpomněl na moment, kdy překonával sám sebe. 

Psychické bariéry

„Největší bariéry byly tam, kde jsem se necítila psychicky dobře, když jsem se nemohla naplno zapojit nebo když jsem se cítila někomu na obtíž. Například když jsem cítila, že jeden den potřebuji zvolnit a jet na vyhlídku lanovkou, zatímco ostatní chtěli pěšky, bylo nepříjemné stát si za tím a čekat, kdo se ´obětuje´ a pojede se mnou. Naštěstí se taková dobrá duše rychle našla a nakonec to byl vážně krásný den,“ nechala nahlédnout do svých pocitů další z účastníků, částečně ochrnutá Alžběta Vlková.

Za největší přínos expedice považuje to, že se musela naučit říkat si o pomoc a mohla si vyzkoušet nové věci, jako je například handbike nebo lezení na skalách. „Pročistila jsem si hlavu. A také jsem zjistila, že jsem absolutně zapomněla, co to je stanování, a že bych byla neschopná přežít sama v přírodě delší čas. Teď jsem ochotná to dále zkoušet. Od expedice jsem už spala dokonce pod širákem a to je vážně něco, když uvážím, jak jsem se bála týdne ve stanu,“ dodala Vlková.

Práce studentů, kteří expedici připravovali, hostům celý týden asistovali, a získávali tak praktické zkušenosti pro své budoucí povolání, si oba váží. Polčák by jim ve škole udělil jedničku s hvězdičkou.

Intenzivní týden

„Myslím, že se všechno zvládlo podle plánu. Určitě jsme udělali dobře, že jsme pro naše aktivity, oproti našim loňským kolegům, zvolili jen dvě místa. Jednak jsme neměli tolik stresu s přemísťováním a jednak jsme více využili možností v okolí našich kempů. A co si obzvlášť uvědomuji, jak nám nakonec dobře vyšlo počasí. První dny sice pršelo, ale postupně se vyčasilo a poslední den jsme už u jezera strávili hezky na sluníčku. Pro psychiku všech a zpětnou vazbu to bylo určitě pozitivní,“ hodnotil jeden z organizátorů Robert Mazouch.

Během expedice asistoval vozíčkáři Eustachu Janouškovi, i když prý nastaly nějaké krizové situace vyvolané především únavou, společně si rozuměli a dobře fungovali. „Nebyla to dovolená, ani škola. Hodně mi expedice dala po stránce organizační, i co se týče zkušeností s outdoorem. Za celou dobu studia jsem nezažil nic tak intenzivního, ale rád jsem vystoupil ze své komfortní zóny. Nejsilnější moment pro mě určitě bylo, když jsme s Esťou lezli ferraty. Sice potřeboval velkou dopomoc, ale dali jsme do toho maximum a ten jeho zážitek, jak leze na skále, to se nedá popsat,“ prozradil Mazouch.

Návratem z Rakouska nicméně expedice neskončila. Na sociálních sítích už lze vidět některé fotografie a videa z cesty, chystá se výstava nebo třeba prezentace na říjnové Noci vědců.

A také je třeba cestu ještě vyúčtovat, přece jen realizace takové velké akce vyjde na sta tisíce. Nutno podotknout, že i když si část nákladů hradili účastníci expedice sami, podařilo se studentům získat dotaci od města Olomouce a Olomouckého kraje, které pokryly náklady na ubytování, a také třeba podporu firem, jako je Hamé nebo Nutrend. Významným partnerem expedice byl i prodejce sportovního vybavení Decathlon, když účastníkům věnoval mikiny a společně uspořádali před olomouckou prodejnou benefiční sportovní akci pro veřejnost na podporu expedice.  

Více fotek z expedice si můžete prohlédnout na Facebooku, na YouTube je pak ke zhlédnutí krátké videoohlédnutí.

Text: Martin Višňa

Foto: archiv účastníků expedice