Ve dne 17.-20.11.2016 se v malebné obci Češkovice uskutečnil pobyt pro rodiny s dětmi s onkologickým onemocněním. Tohoto pobytu se zúčastnilo také 7 studentů oboru APA a ATV, kteří dokázali pro děti i rodiče připravit 4 nádherné dny plné pohybu, tvořivosti, objevování nových věcí i překování se.
A jak pobyt hodnotí jeden ze studentů?

„Pobyt očima studentky Lenky“
Z této praxe jsem měla, ani ne tak strach, ale spíš velký respekt. Čekalo mě něco nového. Nikdy předtím jsem neměla zkušenost s onkologicky nemocnými dětmi. O tuto cílovou skupinu jsem se začala zajímat teprve před rokem. Když nám vyučující ve výuce nabídl jet na pobyt s těmito dětmi, myslím, že jsem byla první ze studentů, který se o tento pobyt zajímal. Velmi jsem se těšila a nevěděla jsem, co od tohoto pobytu mohu očekávat, ale věděla jsem, že to zvládnu.
Přijeli jsme do rekreačního střediska Vyhlídka ve vesničce Češkovice, nedaleko od Macochy, kolem 11 hodiny. Rekreační areál mě velmi zaujal a moc se mi líbil. Jako první jsme se seznámili s programem pobytu, řešili jsme organizační záležitosti a mezi tím, už začali přijíždět první rodiny s dětmi. Po obědě jsme se všichni vzájemně představili, řekli jsme si pár úvodních slov k programu, který nás měl čekat po dobu čtyř dní. A mohla začít první společná aktivita, šli jsme na procházku, kde jsme měli za úkol sbírat větvičky na adventní věnce, které se měli v následujících dnech, vyrábět. Naším druhým úkolem byla seznamovací hra Bingo, kde měla každá rodina zjistit co nejvíce informací o dalších členech pobytu, např. zda umí vařit, zda mají auto značky Škoda, zda bydlí v Třebíči apod. Děti s rodiči se, do obou aktivit, opravdu aktivně zapojily, což mi udělalo velkou radost. Po příchodu do areálu nás čekalo rozdělení na dvě skupiny, přičemž jedna skupina měla za úkol výtvarnou výchovu, v rámci které se pekly perníčky a druhá skupina, kde jsem patřila já, jsme měly za úkol pohybové aktivity, hry. Nachystaly jsme pro děti skvělé hry, např. Lasery s lany, Rybičky rybičky apod. Myslím, že první společné odpoledne jsme si opravdu užili. Večer nás čekaly opět různé společné aktivity pro děti a rodiče. Přiznám se, že z prvního večera jsem měla trochu obavy, protože nejsem moc zvyklá vystupovat před mnoha lidmi a něco vysvětlovat, mluvit. Ale Myslím si, že se nám první večer hrozně moc vydařil a v tomto duchu jsme pokračovaly následující dny. Nejvíce mě i rodiče s dětmi zaujalo živé pexeso, hráli jsme ho čtyřikrát a hrálo čím dál více lidí, v posledním kole jsme se už pomalu nevešly do tělocvičny. Velmi zajímavá byla i hra Šuplíky se slovy. Byla jsem velmi ráda, že se aktivně zapojily i rodiče. Po tomto večeru jsme měli pedagogickou poradu Myslím si, že první den jsme zvládli skvěle.
V pátek, po snídani, jsme s dětmi hrály skvělou hru „Šipkovaná“. Hra spočívala v několika stanovištích, např. shazování kuželek balonem, poznávání barev, slalom s balonem, házení míčků do krabice, každý účastník měl kartičku, kde jsme mu po splnění daného úkolu, nakreslily obrázek. Po této aktivitě si hodně dětí přálo malovat, řekly jsme jim, že mohou namalovat, co se jim na pobytu líbí. Poté jsme si na přání dětí a některých tatínků zahráli vybíjenou. Druhá skupinka vyráběla adventní věnce, které se jim opravdu moc povedly. Po obědě nás čekal výlet na Macochu a Punkevní jeskyně. Děti s rodiči se moc těšily. Na nás studenty už místo nezbylo, tak jsme si udělaly svůj program, šli jsme na Macochu, byl to moc fajn výlet a počasí nám také docela přálo. Večer děti čekala stezka odvahy, kterou všichni zdárně a odvážně zvládli. Po stezce odvahy jsme dětem pustily film Zootropolis a kdo měl zájem, mohl s námi hrát skvělou společenskou hru Dixit.
V sobotu po snídani jsme měli opět připravené pohybové aktivity, ale děti nám změnily plány, chtěly si malovat. Druhá skupina pekla a zdobila perníčky. Po kreslení jsme si zahrály opět Lasery a Vybíjenou. Po obědě jsme pro děti připravily aktivity s psychomotorickým padákem, které se mi moc líbily a pro mnohé z dětí, to byla novinka. Po psychomotorickém padáku jsme zvolily více pohybovou aktivitu pomocí kolíčků na prádlo, honičky a poté skládání obrázků z kolíčků. V 16 hodin se promítala krásná pohádka Lotrando a Zubejda. Já tuto pohádku nikdy předtím neviděla, tak jsem se rozhodla, se na ni podívat. A opravdu se mi moc líbila . V rámci sledování pohádky jsem si vzala na starost i dozor, aby byl u pohádky klid a děti nerušily ostatní.:-) Před večeří nás čekalo hromadné focení do nadace Krtek. Po večeři jsme připravily pro děti a rodiče karneval. Všichni přišli v krásných maskách a předvedly se v co nejlepším světle Poděkovaly jsme dětem a rodičům za účast na pobytu, dětem se rozdaly dárečky na památku, velmi krásné polštáře a háčkovaní medvídci a poté jsme začaly s programem karnevalu, který spočíval v různých hrách, jako je například podlézání lana, Židličkovaná, různé tance, úkoly, Jede, jede mašinka apod. Napadlo nás, že bychom velmi rádi mezi sebe vzaly i holčičku, která se během pobytu moc nezapojovala, protože se necítila nejlépe a byla na vozíčku. Tak jsme ji vzaly mezi nás, řídila náš dlouhý vlak při písničce „Jede, jede mašinka“ a poté se k nám přidala i při aktivitách s psychomotorickým padákem. Byla jsem velmi ráda, že jsme ji vzaly mezi sebe, pomáhala jsem jí při aktivitách a moc jsme si to užily. Na její tváři jsem spatřila několikrát úsměv, tak jsem měla opravdu dobrý pocit. Velmi mě potěšil dopis, který nám věnovala jedna holčička, kde nám poděkovala za pobyt a kde napsala svá dvě přání, abychom všichni byli zdraví a aby dostala batoh na Pennyboard. Večer se velmi vydařil. Po karnevale jsme si opět zahráli hru Dixit.
V neděli jsme ukončili pobyt snídaní. Sbalili jsme se, rozloučili jsme se a mohli jsme vyrazit do svých domovů.
Pobyt s dětmi po onkologickém onemocnění se mi velmi líbil. Přineslo mi to nové poznatky, poznala jsem nové lidi. Trošku nám pobyt kazilo počasí, ale zvládly jsme to a postavily se k tomu čelem. Moc se mi líbila aktivita dětí a rodičů, bylo vidět, že se pobyt všem moc líbí, cítila jsem kolem sebe jen pozitivní atmosféru. Měla jsem trošku obavy, jak na mě budou tyto děti působit, ale odjížděla jsem s krásným pocitem štěstí, naplnění, pocit, že jsme to fakt zvládly a vykouzlily jsme nejednou úsměvy na tvářích. Pocity lítosti jsem v sobě neměla, možná až na jeden okamžik, ale věděla jsem, že jsme připravily čtyři krásné, nezapomenutelné dny, proto mě ten pocit hned přešel a mnohem víc jsem si to užila. Tento obor jsem si nevybrala kvůli lítosti k handicapovaným, ale právě naopak, protože jim chci pomáhat, posouvat je, učit je novým věcem a protože mě tato práce naplňuje, baví a posouvá mě dál. Díky mému oboru, který jsem si vybrala po základní škole, jsem dnes tam, kde jsem a jsem takový člověk, jaký jsem a vážím si sebe sama a života. Velmi se mi líbila spolupráce nás, studentek. Byly jsme velmi dobrá parta. Velmi se mi líbila soutěž s panem Vyhlídalem, kdo nejdéle vydrží sedět v autě, nakonec to byla remíza. Cestu domů mi zpříjemnil Jaromír Nohavica, kterého jsme v autě poslouchali. Uvědomila jsem si zde jednu věc, že má cesta vede správným směrem, že opravdu chci pracovat s handicapovanými dětmi, lidmi. Naplňuje mě pocit být prospěšná, pomáhat druhým. Líbila se mi i aktivita rodičů, zapojovali se do her, do výtvarné výchovy a při příjezdu každý dovezl nějakou dobrotu z domu. Líbily se mi čtyři dny, ale byly pro mě náročnější, než kdybych byla na pobytu s handicapovanými. Protože tyto děti, které byly po onkologickém onemocnění, byly velmi aktivní, dlouho nevydržely u žádné hry, chtěly neustále něco nového, naopak handicapovaným stačí 2-3 aktivity a jsou spokojení. Proto pro mě tyto dny byly i náročnější. Moc obdivuji nadaci Krtek a všechny členy, co byli na pobytu. Pokud by byla ještě možnost, velmi ráda bych jela znovu. Jsem ráda, že jsem tuto možnost dostala.